Back معركة كلودين Arabic کالودن دؤیوشو AZB Битка при Кълоден Bulgarian Emgann Culloden Breton Batalla de Culloden Catalan Brwydr Culloden Welsh Schlacht bei Culloden German Μάχη του Καλλόντεν Greek Battle of Culloden English Batalo de Culloden Esperanto
| Bitva u Cullodenu | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Jakobitské povstání | |||
 Bitva u Cullodenu (David Morier, 1746) | |||
| Trvání | 16. duben 1746 | ||
| Místo | Culloden východně od Inverness, Skotsko | ||
| Souřadnice | 57°28′38″ s. š., 4°5′33″ z. d. | ||
| Výsledek | Vítězství britských vojsk. | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Bitva u Cullodenu (skotskou gaelštinou Blàr Chùil Lodair) byla posledním vojenským střetnutím Jakobitského povstání z roku 1745. Proběhla 16. dubna 1746 nedaleko vesnice Culloden poblíž Inverness na Skotské vysočině. Britské vládní vojsko, které vedl vévoda z Cumberlandu, zde porazilo armádu jakobitů, jíž velel Karel Eduard Stuart. Jednalo se o poslední otevřenou bitvu vybojovanou na britské půdě.
Karel Eduard byl nejstarším synem Stuartovského uchazeče o britský trůn Jakuba Františka Stuarta, který žil v exilu ve Francii. Věřil, že jak ve Skotsku, tak v Anglii existuje podpora obnovení vlády Stuartovců, a proto připlul v červenci 1745 do Skotska. Sebral armádu skotských jakobitských přívrženců a během září se zmocnil Edinburghu a porazil britské vládní vojsko v bitvě u Prestonpansu. Vláda povolala zpět z Vlámska vévodu z Cumberlandu, nejmladšího syna krále Jiřího II., s 12 000 vojáky, aby se s povstáním vypořádal. Povstalecká jakobitská armáda vtáhla do Anglie a dorazila až k městu Derby v hrabství Derbyshire. Poté se však obrátila zpět, protože se k ní přidal jen malý počet anglických dobrovolníků.
Jakobité s nevelkou francouzskou vojenskou podporou se pokoušeli upevnit svoji vládu nad Skotskem, kde proti nim počátkem roku 1746 stálo početné britské vládní vojsko. Takzvaně „propadlé“ vítězství jakobitů v bitvě u Falkirku nepomohlo změnit strategickou situaci – s tenčícími se zásobami a financemi a vládním vojskem, které vévoda z Cumberlandu doplnil a zreorganizoval, nezbývalo jakobitskému vedení než se Angličanům postavit a bojovat.[3] Obě armády se nakonec střetly u Cullodenu, v terénu, který více vyhovoval Cumberlandovu většímu a odpočatějšímu vojsku. Bitva trvala jen hodinu, ale jakobité při ní utrpěli krvavou porážku. Přišli o 1500–2000 mrtvých nebo zraněných,[1][2] zatímco na druhé straně bylo jen asi 300 mrtvých či zraněných.[1] Ve Skotsku sice jakobitům zůstalo ještě na 5000–6000 bojeschopných mužů, vedení se však rozhodlo, aby se rozptýlili, čímž fakticky ukončilo povstání.[4]
- ↑ a b c d PITTOCK, Murray. Culloden (Cùil Lodair). [s.l.]: Oxford University Press, 2016. (Great Battles). ISBN 978-0-19-966407-8. S. 256.
- ↑ a b HARRINGTON, Peter. Culloden 1746, The Highland Clans' Last Charge. Redakce Chandler, David G.. [s.l.]: Osprey Publishing, 1991. (Campaign series; sv. 12). ISBN 978-1-85532-158-8.
- ↑ Falkirk II [online]. [cit. 2019-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31. (anglicky)
- ↑ Zimmerman, Doron. (2003) The Jacobite Movement in Scotland and in Exile, 1746-1759, pp.23-25